Volba pozemku, klimatické poměry místa, jeho sklon ke světovým stranám, druh a složení půdy, vodní poměry – to vše je nutné pečlivě brát v úvahu při zakládání růžových školek nebo i rozsáhlejších sadových výsadeb. Málokdo však má možnost vybírat místo pro domácí nebo osadní zahrádku podle požadavků růží, takže v těchto případech většinou musí zvolit opačný postup. Dané podmínky musí přizpůsobit požadavkům růží; jedině podnebí jim nelze upravovat. I když růže jsou teplomilné, není nutné se jich zříkat jen proto, že zahrada je v místě vysoko položeném, s drsnějším klimatem, anebo někde v nížině, v tzv. mrazové kotlině.
Nadmořská výška
Někdejší obavy z choulostivosti růží byly již dávno překonány. Přispěly k tomu i mnohé nové, otužilejší a odolnější odrůdy. Je samozřejmé, že pěstování ztížených klimatických podmínek si vyžádá více námahy, musí se počítat s pozdními jarními mrazíky i s dřívějším nástupem zimy a také zazimování je třeba věnovat zvýšenou pozornost. Růže si získává stále více příznivců, kteří se nelekají obtíží a kteří posunuli hranici jejího pěstování daleko do severních oblastí i vysoko do horských poloh. U nás se růže zcela běžně vysazují i ve výškách nad 700 m, např. až na úpatí Krkonoš, kde v obci Černý Důl již několik let obdivují turisté náměstí bohatě osázené růžemi. V horských oblastech jde hlavně o to, aby po sejití sněhové přikrývky přečkaly růže beze škod pozdní jarní mrazíky a značné tepelné rozdíly mezi dnem i nocí při intenzívním slunečním záření. Nejotužilejší jsou tzv. botanické růže, zejména druhy, které planě rostou v chladných oblastech různých světadílů. Po nich následují růže sadové, které vznikly bezprostředním křížením odolných botanických růží.
V trvale osídlených horských polohách až kolem 1000 m nad mořem je možno s úspěchem pěstovat i různé mnohokvěté růže, zvláště polyantky. Otužilé jsou např. odrůdy ʼFashionʼ, ʼJoseph Guyʼ, ʼMärchenlandʼ, ʼSarabandeʼ a ʼSchweizer Grussʼ. Choulostivější jsou velkokvěté růže, které mnohonásobným prokřížením ztratily až příliš mnoho vitality a odolnosti svých prapředků a ve vyšších polohách hůře snášejí přezimování. Některé velkokvěté odrůdy jsou poměrně odolnější, např. ʼBalletʼ, ʼEna Harknessʼ, ʼFeminaʼ, ʼFrau K. Druschkiʼ, ʼGloria Deiʼ, ʼGoldkroneʼ, ʼKordes Perfectaʼ, ʼLucy Cramphornʼ, ʼMainzer Fastnachtʼ, ʼPrimaballerinaʼ, ʼSabineʼ, ʼSchlösserʼs Brilliantʼ, ʼSonja Horstmannʼ, ʼSuper Starʼ, ʼTraditionʼ.
Poloha
Všechny růže potřebují co nejvíce světla. Očividným projevem nedostatku světla jsou nepěkné vytáhlé výhonky miniaturních růží, pěstovaných v květináčích na oknech. S přímým slunečním zářením není to již tak jednoznačné. Zde záleží na tom, k jakému účelu růže pěstujeme. Růžím na množitelských plochách školek prospívá sluneční záření, keře jsou silné, kompaktní a do podzimu dokonale vyzrávají.
Jiné hledisko uplatňujeme u růží pěstovaných pro okrasu v rozáriích nebo v zahradách. Při celodenním oslunění růže velmi rychle odkvétají a u jižních stěn budov trpí slunečním úpalem a suchem. Kulturní růže se nejlépe vyvíjejí při teplotě 15 – 22 °C. Jakmile vystoupne teplota nad 25 °C, barvy květů blednou a u tmavě kvetoucích odrůd bývají dokonce popáleny korunní plátky. Růže v řídkých výsadbách trpí kromě toho současným prohříváním půdy, které ovšem můžeme omezit nastýláním.
Proto pro okrasné výsadby růží, zvláště velkokvětých, volíme taková stanoviště, aby byla alespoň po část dne rostliny lehce zastíněny, zejména za poledního žáru. Na svažitých pozemcích volíme sklon k jihozápadu nebo k západu. Dobrou službu prokazuje putující stín vyšších stromů, ovšem pokud je to jen krátké zastínění. V úplném stínu, při severních stěnách budov a na příkrých severních svazích se nedaří žádným růžím. Více zde trpí chorobami i škůdci a jejich dřevo nevyzrává, takže se snadno stávají obětmi mrazu. Růže se také nemají vysazovat do přílišné blízkosti stromů, zvláště takových, jejichž kořeny podstatně ochuzují půdu o živiny a vláhu, jako jsou břízy, javory, jilmy, jasany aj. Naprosto nevhodné pro růže je místo pod korunami stromů nebo v jejich obvodu „pod okapem“. V zahrádkách nesázíme růže v bezprostřední blízkosti jahod, salátu, a jiných zelenin i keřů drobného ovoce. Nejde zde jen o estetická hlediska, ale nemohli bychom v pravý čas dělat ochranné postřiky a růže by na to doplatily.
Růžím škodí trvalý vysušující průvan, jaký vzniká třeba na rozích budov a v prolukách mezi domy, ale rovněž jim nesvědčí uzavřené polohy v obestavěných dvorech nebo v zahradách obehnaných vysokými zdmi. Pohyb vzduchu je důležitou podmínkou zdravého růstu růží a neměli bychom jej omezovat ani hustšími okolními výsadbami jiných keřů. Volné proudění vzduchu při nepříliš stísněné výsadbě má nemalý význam i v boji proti houbovým chorobám a živočišným škůdcům.