Nezbytným předpokladem k tomu, aby rostliny mohly plně využívat všechny živiny dodané do půdy průmyslovými hnojivy, je dostatek humusu v půdě. Humus zabraňuje vyplavování živin do hlubších vrstev půdy a zároveň zvyšuje schopnost půdy zadržovat vodu a tím pomáhá rostlinám překonávat kritická období sucha a mrazu. Hlavním zdrojem humusu je chlévský hnůj, ale také rašelina, kompost atd.
Chlévský hnůj obsahuje průměrně asi 18 – 20% organické hmoty, 0,5% dusíku, 0,1% fosforu a 0,55% draslíku. Chlévským hnojem musíme hnojit včas před výsadbou růží. Zapravíme jej do vrchní vrstvy půdy; na lehkých půdách dáváme až 8 kg hnoje na 1 m2, v těžkých půdách asi jen polovinu. Nejlepší je hnůj skotu, koňský hnůj pálí, proto se může použít jen opatrně a dobře rozložený.
Kořeny růží nikdy nesmějí přijít do styku s čerstvým chlévským hnojem, zvlášť pro mladé přesazené sazenice by to znamenalo zhoubu. Proto chlévský hnůj musíme zapravit do půdy dostatečně dlouho před výsadbou. Také kostní a rohové moučky jsou vhodné pro růže. Odtučněná kostní moučka je převážně fosforečným hnojivem, obsahuje až 20% fosforu a jen asi 5% dusíku. Rohová moučka obsahuje dusíku až 14% a fosforu pouze 5%. Také drůbeží trus je vydatným hnojivem, zvláště jako hnojivá zálivka; používá se výluh zkvašeného trusu ve velmi zředěném roztoku.
Rašelina je výborným zdrojem humusu pro svůj pomalý rozklad v půdě. Rašelina zlepšuje každou půdu. Přidaná do hlinité až jílovité půdy zvyšuje její kyprost, u písčitých půd zlepšuje jejich hospodaření s vláhou a živinami. Přebytek rašeliny může zvýšit půdní kyselost, a tím vyvolat změny v poměru živin, např. nedostatek molybdenu. Záleží ovšem na druhu rašeliny a její přípravě. Nejvhodnější je povrchová rašelina neutralizovaná vápnem (neboť jinak je kyselá). Neobsahuje choroboplodné zárodky ani semena plevelů. V obchodě se prodává již upravená rašelina pro přímé použití. V půdách vylepšených rašelinou růže lépe tvoří kořeny.
Kompost zlepšuje půdní strukturu, vnáší do půdy cenné mikroorganismy a obohacuje ji živinami. Je to vydatný zdroj humusových a částečně i hnojivých látek. Dobrý, vyzrálý kompost má obsahovat nejméně 15% živného humusu, 0,4% účinného dusíku, a nejméně 0,2 – 0,3% ostatních minerálních živin, především fosforu a draslíku. Obsah vápníku by neměl převyšovat 2%, má-li se půdní reakce udržovat v mezích hodnot pH, nejpříznivějších pro růže. Hodnota kompostu ovšem záleží na tom, jak se kompost připraví. Někdo považuje za kompost hromadu drnů, na kterou se sem tam přihodí odpadky ze zahrady, plevel a listí. Nejčastějším nedostatkem je vysoký podíl zeminy a nedostačující množství humusových látek. Dalším nedostatkem kompostů bývá nadměrné zaplevelení. Plevelné rostliny se mohou kompostovat jen zavčas pokosené, dříve než vytvoří semena. Některé druhy, jako např. svlačec a pýr plazivý nesmějí přijít do kompostu vůbec, nechceme-li si zaplevelit celou zahradu. V kompostu je třeba udržovat stálou vlhkost. Přitom kompost má zůstat snadno rozpadavý, drobivý, nesmí být přemokřen.
Kompost přidáváme k růžím kdykoliv, ale hlavně v předjaří, ještě před odstraněním zimního krytu. Dobrý kompost nebo zetlelý hnůj anebo také rašelinu rozložíme na záhon asi v 5cm vrstvě a mělce zapravíme do vrchní vrstvy půdy. Kde používáme k zimnímu nakopčení okolní půdu, vyplňujeme vzniklé příkůpky uvedeným materiálem již v zimě. Zabráníme tím promrzání půdy mezi růžemi a při jarním rozhrnutí krytu se hnojivo snadno zapraví do půdy.
V prvním roce po výsadbě nehnojíme. V druhém roce začneme s přihnojováním a déle již hnojíme pravidelně, žádný rok nevynecháme. Hnojiva má růže dostat včas, aby je mohla využít v době, kdy má největší potřebu živin. Jsou to dvě období: jednak doba jarního rašení, tvoření výhonů a listů i zakládání prvních květů, kdy má růže větší potřebu dusíku, a jednak doba po prvním odkvětu, kdy při obnovování výhonů a nasazování druhých a dalších květů převažuje u ní potřeba draslíku a fosforu.
Záleží na druhu hnojiva (některé působí rychleji, jiné pozvolna), na druhu půdy (v lehké půdě působí hnojiva rychleji, v těžké pomaleji) a na obsahu vody v půdě, bez které nemůže rostlina živiny přijímat. V jednotlivých průmyslových hnojivech je různý obsah i poměr živin, a proto se osvědčuje i jejich střídání.