Růže Wichurova

Rosa wichuraiana CREP.

Pochází z Japonska. Do Evropy se dostala koncem 19. století. Výhony jsou tenké, poléhavé, dlouhé až 5 m, zelené s částečně stálezelenými neopadavými listy. Ostny jsou silné, hákovitě zahnuté, řídké. Listy jsou 7 – 9 četné, drobnější, velmi lesklé s vejčitě kopinatými, nápadně malými, hrubě pilovitými, lesklými, lysými, tmavě zelenými lístky. Palisty jsou zubaté, poměrně úzké, třásnité, lesklé, olivově zelené. Květy jsou jednoduché, bílé, po 3 – 10 v jehlancovitých chocholících. Šípky jsou dlouhé 1 cm, protáhle vejčité, tmavě červené. Dobrým poznávacím znakem je velmi pozdní rozkvět, a to koncem července až v srpnu, kdy většina růží v teplejších polohách již odkvétá. Je vhodná do větších výsadeb k vytvoření rozsáhlejšího porostu. Je velmi významná pro křížení. Vznikly z ní cenné formy a pnoucí odrůdy, křížením s remontantkami vznikly pěkné mnohokvěté odrůdy a s čajohybridy velkokvěté odrůdy. Nejznámější popínavé odrůdy jsou např. ʼAmerican Pilarʼ (1902, VAN FLEET), ʼNew Dawnʼ (1930, Somerset Rose Nurs), ʼAlexander von Humboldtʼ (1960, KORDES) nebo ʼHamburger Phoenixʼ (1945, W. KORDES) aj.