Růže Pižmová a Růže Mošusová

Rosa moschata HERRM., syn. R. ruscinonensis GREN. et DÉSÉGL.

Pochází z Indie a jižní Číny. Již ve starověku byla rozšířena v jižní Evropě. V domovině je vysoká 4 – 5 m, u nás dorůstá do 3 m. Výhony jsou obloukovité až šplhavé, lysé, hnědozelené. Ostny jsou monotypické, rovné nebo slabě zobákovitě zahnuté. Listy jsou dlouhé 5 – 7 lístků, které jsou nápadně dlouhé, zašpičatělé oválné a téměř podvinuté, na rubu nafialovělé. Palisty jsou velmi malé. Květy převážně po 7 v chocholíku jsou středně velké, 3 – 5 cm v průměru, na štíhlých, suchých, ale delších stopkách. Jsou bílé a intenzívně voní po mošusu. Kališní lístky jsou úzké, částečně pýřité, začátkem kvetení ohnuté, při dozrávání opadávají. Šípky jsou malé, vejčité, o průměru 1 cm, hnědočervené. Kvete v červnu až červenci a kvetení opakuje často až do podzimu. V mírném pásmu je stále zelená. V domovině kvete celý rok, v Evropě v létě a na podzim. Na zimu vyžaduje přikrytí. I když je velmi pěkná, vzhledem k značné choulostivosti se nerozšířila. Je však velmi důležitým a cenným druhem pro křížení. Podílela se na vzniku skupiny tzv. lambertiánek. Po druhé světové válce z ní vznikly velmi cenné sadové růže, např. odrůda ʼBerlinʼ (W. KORDES, 1949).